sobota 6. května 2017

Reverzní dieta v praxi. Díl I.

Reverzní dieta v praxi. Díl I.

Moje malá je po obědě a odpočívá a já se rozhodla, když mám konečně chvilku, napsat pro Vás článek o reverzní dietě. Myslím, že je to aktuální téma, protože závodní sezona je v plném proudu a spoustě závodnic by to mohlo pomoct a nejen jim. Pokud jste žena, která právě absolvovala nějakou „top“ dietu, která Vám zaručovala naprosto geniální úbytky váhy a vy se chcete pomaličku dostat zpět do nějakého racionálního režimu, můžou se Vám informace o reverzní dietě velmi hodit.

                 V první řadě bych Vám chtěla říct, že si odpustím teoretické informace, jsem zastánce ověřené praxe a zdravého selského rozumu a taky si myslím, že takových článků kde je teorie najdete na internetu mraky. My Vám chceme s Julkou ukázat naše metody a postupy, které se nám osvědčily a které máme vyzkoušené v praxi, tak abyste se od nich mohli třeba alespoň odrazit. Protože, tohle je důvod proč jsme blog začali psát, není to kvůli tomu, abychom pobouřily svoje okolí (což se nám mimochodem nechtíc i daří :D ), ani kvůli popularitě a lajkům, ale kvůli tomu, že chceme opravdu ženám pomáhat ke krásné postavě, zdravé psychice, a aktivnímu životu bez hladovění, a proto jsme se rozhodli zveřejnit detailně náš vlastní osvědčený postup.


Juliánina příprava, jelikož jí tělo od začátku nereagovalo na lehčí úbytky stravy a zvyšování intenzity tréninku se poslední měsíc skládala z 90g bílkoviny na den, 50g sacharidů a 30g tuků, což vycházelo denně na 830Kcal. Při takto nízkém kalorické příjmů trénovala 2x denně – ráno 20minut intervalový trénink, 20 minut kardio a odpoledne klasický silový trénink rozdělený do splitu 3+1. V praxi to znamenalo odtrénovaných asi 13 hodin tréninku týdně. A to vím, že jsou závodnice, které jedí ještě méně a trénují ještě častěji i 3x denně při příjmu 500kcal za den. A protože jsme viděli, že tělo nereaguje a popravdě mi bylo proti srsti Julku dál drtit na takovýchto nesmyslných dietách a tvrdých trénincích a i ona uznala, že to není nejlepší cesta, rozhodli jsme se 22. 3. 2017 přípravu ukončit a nastavit reverzní dietu, při které dostaneme metabolismus do pořádku.
Na začátku reverzní diety Julka vážila 64kg, a protože její kalorický příjem byl zoufale nízko, zvedli jsme ho ihned alespoň na minimálních 1500kcal, což znamenalo, že jsme navýšily makroživiny -bílkoviny na 120g na den, sacharidy 120g na den a tuky 60g na den. Tréninkový split jsme dali 1+1 s tím, že 2x týdně mohla dát 20 minut lehkého kardia. Do tréninku jsme zvolily cviky na největší tělesné partie, v těžších a středně těžkých počtech opakování bez superserií a zbytečného velkého přepalování, tak aby tělo dostalo impulz, ale abychom ho zárověň nehnali do zbytečně velkého stresu. Takže žádné serie do vyčerpání ani 30 sekundové pauzy. Všechno na pocit příjemně odcvičeného tréninku.


               Sumo dřepy na multipressu…………………………………..5/8-10

               Paralelní přítahy na hrazdě s dopomocí………………...........5/6-8
               Veslování na široko…………………………………………..4/10-12
               Tlaky na ramena s v.č. před hlavu…………………………....3/8-10
               Stahování tri. kladky………………………………………….3/12-15 kontrakce

                 Sumo mrtvý tah……………………………………………….5/6-8
                 Přítah v.č. v předklonu……………………………………......4/8
                 Stahování horní kladky na hrudník…………………..............3/10-12
                 Tlaky na ramena s j.č…………………………………………3/12
                 Bic. na scottově lavici…………………………………………3/12

Leg press………………………………………………………4/8-10
Rumunský mrtvý tah………………………………………......3/12-15 s kontrakcí
Veslování s v.o mezi nohama……………………………..........4/8-10
Stahování horní kladky za hlavu……………………….............3/10-12
Rozpažky v předklonu………………………………………….3/8
 

Počítali jsme s tím, že vystresované a unavené tělo začne natahovat vodu a váha se vyšplhá na nějaké vyšší číslo. Rozhodli jsme se čekat 14 dní, než si tělo malinko zvykne a adaptuje se navýšený příjem živin. Po 14 dnech se váha zastavila na 67kg, což znamenalo 3kg od váhy v přípravě. Od chvíle, kdy jsme si byli jistí, že se váha několik dní nehýbe, jsme přidali dalších 20g sacharidů což je 80kcal. Počkali jsme dalších 7-14 dní a váha, místo aby šla nahoru, začala pomalu klesat z 67kg jsme po 12 dnech byli na 65,8kg a tak jsme ubrali 20g bílkovin a nahradili je 20g sacharidů + dalších 20g sacharidů jsme přidali, což v praxi znamenalo na den 100g bílkovin, 180g sacharidů a 60g tuků což nám vycházelo už na 1660kcal na den. Za dalších 12 dní už při váze 65kg jsme navýšili příjem na 200g sacharidů to je 1740kcal a dnes už jsme na 220-250g sacharidů a dole jsou dohromady 3kg od začátku reverzní diety, takže má Julka stejnou váhu jako měla při ukončení své závodní přípravy a přitom má o 170-200g sacharidů za den víc, o 30g tuků za den víc a za týden celkově o 9-10 hodin tréninku méně, při kalorickém příjmu o 1100 kcal vyšším. Julce strava už naprosto vyhovuje a tak jsme se rozhodli, že už dá na vlastní pocit. Náš cíl bylo dopracovat se na takovou stravu, aby se Julka cítila dobře, měla dostatek energie a zároveň i krásně vypadala a myslím, že se nám to povedlo a s Julku vás i nadále budem informovat jak se její tělo, strava i trénink mění.




Jsou lidé, kteří Vám budou tvrdit, že reverzní dieta není důležitá, jsou slečny, které Vám budou tvrdit, že na příjmu 1200kcal se dá i nabrat nějaký sval a dá se na něm pohodlně žít. My máme na vlastní kůži vyzkoušené, že můžete kvalitně a hlavně dost jíst a přitom vypadat výborně. Určitě to není poslední článek, ve kterém Vám popíšeme jak si pomoct. Budeme rádi, když si z článku něco odneste a trošku Vám pomůže. V druhé půlce článku, který na blogu najdete už příští týden předávám slovo Julce, která se s vámi podělí o své pocity a zkušenosti během reverzní diety.
 

 

sobota 29. dubna 2017

Nikola Kočnarová aneb reálné inspirace mezi námi

Nikola Kočnarová aneb reálné inspirace mezi námi.

Nikču jsem poznala, když byla na začátku své cesty ven z mentální anorexie. Když jsem ji poprvé uviděla přiznám na rovinu, že mě šokovalo do jak extrémní vyhublosti své tělo dostala. Povyprávěla mi svůj příběh rozhodnutá se s nemocí poprat. Byla připravená zvítězit, a také se jí to podařilo. Dnes je z ní štíhlá slečna, která se vrátila do normálního života a sehrála svůj pravděpodobně asi nejtěžší souboj v životě. Je to bojovnice a myslím, že nám všem má co říct. I proto jsem se ji rozhodla vyzpovídat a doufám, že si každá z nás z jejího příběhu vezmeme ponaučení a uvědomíme si, že v životě jsou i jiné hodnoty než sixpack a kolik zvednem na bench. 




1. Ahoj Niky, představ se čtenářům malinko. Kolik ti je, co děláš za školu, jak dlouho cvičíš?

Ahoj Dani, jmenuji se Nikola Kočnarová mám 20let.Vyučila jsem se jako kadeřnice. A teď ukončuji Střední školu v Kroměříži obor podnikání. Chtěla jsem zjistit více informací o podnikání a rozšířit svůj všeobecný přehled.
Ve fitku cvičím asi od svých 16, ale delší dobu jsem se věnovala standartním a latinsko-americkým tancům.



2. Proč jsi začala cvičit?

Popravdě důvodem byla moje váha a nespokojenost s tím, jak jsem vypadala. 


3. Vím, že jsi prošla anorexií, a že jsi se s tím statečně poprala. Prozraď nám, jak nemoc začala?

Je to asi tím, že jsem přestala závodně tancovat a potřebovala jsem nějak zaplnit čas a fitko mě začalo naplňovat. A když jsem viděla výsledky, že se sama sobě začínám líbit a lidé kolem mě mi říkali, jak mi to sluší, že jsem zhubla byla jsem se sebou spokojená. Dlouho možná i více než rok jsem si držela jednu váhu a chodila cvičit třeba maximálně 3krát týdně.
Pak se stala hrozná věc, která mi otočila život o 360 stupňů. Když na konci 3. ročníku mého  studia jako kadeřnice mému staršímu bratrovi zjistili lékaři akutní leukémii, který i tak je od malička postižený.
Šlo to hrozně rychle brácha s mamkou odjeli do Brna do nemocnice, tam byli asi 3 měsíce v kuse a já zůstala s taťkou sama doma. Pro mě to byl hrozný pocit, když jsem byla zvyklá na dům plný smíchu a radosti.
To byl ten moment kdy sem začala nekontrolovatelně hubnout. Mamka se mě každý den v nemocnici
ptala, že se jí nějak nezdám, jestli jsem náhodou nějak nezhubla.

Pro mě to byla úplně nepodstatná věc, kolik vážím. Neřešila jsem nic, nechodila ven, uzavřela jsem se do sebe.



4. Jak jsi žila, před anorexii? Jak ses stravovala?

Měla jsem úžasný život spousta přátel, smíchu, zábavy, tréninků v tancování, fitko, kruhové tréninky.
Nikdy jsem nejedla extra špatně, ale když sem začala studovat střední dojížděla jsem do Přerova a tam to začalo. S holkami na nádraží pizza, párek v rohlíku, vietnamské nudle s masem a bez polití šťávy by to nebylo ta správná mňamka. V tu chvíli šla oje váha nahoru, což se mi přestalo líbit a rozhodla jsem se začít cvičit a změnit svůj jídelníček.
Neměla jsem žádné zkušenosti, takže jsem si nechala vše sepsat na míru.
 


5. Co ti pomohlo rozhodnout se k léčbě? A jaké byli začátky?

Nejvíce mi pomohla mamka, když mi řekla, že bratr bojuje a uzdravuje se. To byl první krok.
Začátky byly strašný, představ si, že máš v sobě dva hlasy. Jeden ti říká: Niky pojď si dobrá, když se uzdravuje bratr, tak ty taky už kvůli němu. Ten druhý: Ne nejez to, nedělej to, přibereš, budeš tlustá.
Doma si semnou nevěděli rady. Začala jsem navštěvovat kyneziologa (je to člověk, který tě ovládá pomocí energii). Po jeho první návštěvě jsem se sama najedla do té doby to byly scény křiku a pláče.
Taky mi mamka domluvila schůzku s Ivankou Nohavovou, která v té době pracovala, jako výživový poradce.
Odhalila mou slabost. Zjistila, že mě neskutečně zajímá zdravé stravování a fitness sport.
Dala mi možnost udělat pár jídelníčků pro své klienty. Vycítila ze mě, že se potřebuju cítit být někomu užitečná.
I když už jsem na tom byla podstatně lépe váha šla pořád dolů. Ani jedna z nás si to nedokázala vysvětlit. Metabolismus se rozjel…..
 


 6. Jakou jsi měla nejnižší a jakou nejvyšší váhu v životě a kolik máš teď?


Je to hrozné číslo, ale bylo to tak, zůstala jsem na 33 kilech. Nechápu, jak jsem mohla fungovat. Nejvyšší váhu jsem měla 60 kilo. Teď vážím 43 a cítím se skvěle, neustále pracuji na zvyšování, ale jde to pomalu.
 


 7. V čem ti nejvíce pomohlo a v čem ublížilo fitko?

Fitko mi pomohlo zhubnout, poznala jsem nové lidi, našla jsem v něm takový smysl života, který mě dělá šťastnou.
Neřekla bych, že by mi něco vzalo možná ty kila, ale těch jsem chtěla zbavit.
 


 8. Jak změnila nemoc tvůj pohled na svět? Jak teď vnímáš ženskou krásu?

Mám úplně jiný názor na svět, dřív pro mě bylo důležité, jak kdo vypadá, co má na sobě, jak se chová, kam půjdu pařit.
Teď už vím, že nejdůležitější je zdraví a hned na druhém místě je rodina, která Vám vždycky pomůže. Kdybych ji neměla, tak tady dneska nejsem.
Každá žena je nádherná. Nezáleží na vzhledu, ale na tom, jak se cítí uvnitř, jak se má ráda, váží si sama sebe, oceňuje se. Co z ní vyzařuje, jestli je to spokojenost, nebo vztek, deprese z toho, jak vypadá, že má trošku špíček. Každá žena by si každý den měla říct, že je krásná tady a teď. V tom mi pomohla i jóga. Díky ní jsem se začala oceňovat.
 


 9. Co a jak často momentálně jíš? 

Jím jen zdravé potraviny. Což mi zůstalo z anorexie. Odmítám sladké a nezdravé věci. Vím, že mému tělu nedají nic užitečného, co jsem mu vzala. Takže v mém jídelníčku je spoustu ovoce, oříšku, ovesných kaší, masa, příloh (rýže, brambory, pohanka, kuskus, jáhly, semolinové těstoviny, žitný chléb, mléčné výrobky).
Snažím se jíst vyváženě, nepočítám si Kcal, protože to pro mě bylo hrozně svazující a nedokázala jsem sníst nic jiného než to, co jsem si den předtím vypočítala.
Teď jím 4 velká jídla denně a jsem spokojená. Jím podle toho na co mám chuť.
 


 10. Jak často cvičíš?

Snažím se cvičit 2krát týdně ve fitku a jednou týdně si neodepřu jógu.

  
11. Odnesla sis ze své zkušenosti i něco pozitivního?

Určitě poznala jsem svoje tělo, co všechno dokáže, a jak je silné. Začala jsem se zajímat o sebe, co cítím, co mě naplňuje, zajímá. Nedělám skoro nic proti své vůli.
Hodně se nám upevnily rodinné vztahy, ale i předtím byly jako skála.
 


 12. Jak nemoc vnímalo tvé okolí?

Moje okolí se mě pořád vyptávalo, co se děje, proč tak vypadám, jak mi můžou pomoct. Já je odmítala, neodpovídala jsem, byla na ně fakt zlá a hnusná, nesnášela jsem spoustu lidí. V té době jsem nechápala, že o mě mají strach!! A snaží se mi pomoct.
Když jsem si všimla, že mě každý sleduje i cizí, přestala jsem chodit ven. Moc mi to vadilo, ale nic jsem se sebou nedělala.
 


 14. Jsou věci, které bys dnes při léčbě své nemoci udělala jinak? 

Neudělal bych jinak vůbec nic, jsem ráda, že jsem se nemusela nechat hospitalizovat v nemocnici, i když papíry jsem měla vyplněné a připravené doma.
 


 15. V čem na tebe měla nemoc největší dopad? Nemyslím po psychické stránce, ale psychicky. Zkus nám přiblížit své pocity v průběhu onemocnění?

Vzalo mi to hodně. Přišla jsem o hodně kamarádů vlastně o všechny. Cítila jsem se fakt sama a opuštěná. Nemohla jsem nikam chodit sama, takže mi chybělo soukromí, pořád jsem doma někoho měla za zády.
Necítila jsem se jako žena, neměla jsem se ráda. Zrcadlo bylo můj nepřítel.
Byla jsem jen kost a kůže a pořád mi to připadalo málo, říkala jsem si, že vypadají i hůř.
Že já nejsem nemocná, ale naprosto normální hubená holka, ale pak mi taťka řekl, že mě vyfotí a v ten moment jsem si to uvědomila, ta fotka mi ukázala realitu.
 


 13. Co bys poradila holkám, které mají problémy s jídlem? Které se plácají v dietách a neumí si pomoct?

. Holky mluvte o svých problémech ať už s mamkou, kamarádkou, přítelem nebo kýmkoliv, kdo pro Vás něco znamená. Využijte každou pomoc, která se naskytne. Je spousta lží na internetu a ne všemu se dá věřit. Poslouchejte svoje tělo, mysl. Věřte sami sobě. Mějte se rády tady a teď, važte si svého zdraví to je to nejvíc, co nám život dal. Nesrovnávejte se každá jsme něčím krásná a výjimečná. K čemu je krása, peníze, popularita, když zdraví je u dne?